Další punková akce v československém stylu se upekla velmi rychle a za pět hodin po našem vzájemném telefonátu odjíždíme se Smolem směr Tatry. Smolo má v plánu přejít takřka celé Tatry a vylézt řetězově několik klasických tatranských cest. Zadání je jasné. Vše co jsme doposud nelezli a nejlépe na onsajt. Problém je, že Smolo má sice v Tatrách vylezené kde co, včetně spousty prvovýstupů, ale zatím nepřešel snad jediné sedlo a já Tatry neznám prakticky vůbec 🙂

Vše vzniká tak nějak za pochodu. V pátek kolem půlnoci přijíždíme na parkoviště pod Brnčálku a dáváme si slabé tři hodinky spánku. Kolem čtvrté ranní vyrážíme a za dvě hodinky jsme pod nástupem Weberovky na Malý Kežmarák. Lezeme v teniskách a až na pár délek sólo nebo souběžně. Na vrchol nám to trvá něco přes tři hodiny a pokračujeme přes Kežmarský štít na Vidlový hřeben, který nás dovede na vrchol Lomničáku. Dalším plánem je ultraklasika v západní Lomnici a to asi nejznámější cesta Vysokých Tater, Hokejka. Bohužel je sobota a tak kličkujeme mezi padajícími kameny pod nástup. Nemusíme pospíchat, protože v cestě leze několik dvojiček a cestou vzlínáme něco kolem tří hodin. Dojde i na komickou situaci, kdy jsem na poslední tři délky přebíral vedení a v půlce délky jsem vyměknul. V čisté pozici sundavám tenisky a nandavám lezečky, abych nám nepokazil onsajt… Dan s Davidem nad námi by mohli vyprávět, jací jsme trkvasi! 🙂 Dnes jsem byl poprvé na vrcholu Lomnického štítu a to hned dvakrát. To jsou  věci!

Čas máme perfektní a na cestě jsme teprve něco kolem jedenácti hodin. Únava se však po nepříliš vydatné noci začíná projevovat. Díky bohu už nás čeká jen seběhnout Téryho kuloárem do Malé Studené doliny a vyběhnout na Terynku. Na chatě je plno, ale nechají nás přespat ve skladu na matracích a v zapůjčených spacácích. Ráno nikam nespěcháme. V neděli nás čeká pouze Diretissima na Žltou stěnu za VII-, pak výstup na Prostredný hrot a sestup na Zbojničku. Bohužel lezení trochu komplikuje hodně mokrá skála, ale i tak v solidním tempu dolézáme na vrchol. Počasí se začíná kazit  a tak se rozhodujeme pro cestu Priečným sedlem přímo na Zbojandu. Javoráky zahalené v mlhavém oparu sice lákají, ale nám se už prostě nechce, dnes máme restday! 🙂 Na chatě je opět plno, ale Meďo, který nás přiběhl pozdravit, domlouvá přespání na zemi v hospodě. Nakonec se ale uvolní dvě místa a spíme tak pohodlně na povlečených postelích.

Zítřejším plánem je dojít do Bielovodské doliny, kde chceme vylézt Kačacího mnícha a Stanislawského cestu na Galerii Ganku, pod kterou chceme i přebivakovat. Problém je, že nemáme na bivak vůbec nic, takže si na chatě půjčujeme jeden starý spacák a jeden transportní vak. Paráda! Ráno ve tři vstávačka a přes Prielom sestupujeme do Bielovodské doliny. U Kačacích ples si necháváme batohy a nalehko stoupáme pod nástup na „Kačáka“. V lehkém, ale rozbitém terénu mi bohužel nejspíše od nohy odpadává kámen jako pěst a trefuje Smola přímo do hlavy. Strašná smola! A hlavně čistý amatérismus, že jsme si ještě nenasadili helmy. Smolko je troch otřesený a hlavně všude krve jako z vola. Po krátké ošetření a zastavení krvácení se rozhodujeme pro návrat zpět k našim věcem na Kačací plesa. Po hodinové zotavovací pauze, se rozhodujeme pokračovat dále pod Galerku. Je to sice na šití, ale Smolo dostává postupně další chuť pokračovat dál! Je to tvrďák! 🙂

Přesun pod Galeri Ganku nám trvá něco přes hodinu a po krátké pauze začínáme lézt. První tři délky Stanislawského běžíme sólo. Na třetím štandu dobíháme první ze dvou družstev. Tam se dozvídáme, že nelezeme Stanislwského, ale Puškáše. Haha! 🙂 Není ale čas ztrácet čas a tak oblékáme sedáky, vytahujeme lano a navazujeme se. Celého Puškáše nakonec lezeme hodinku a čtvrt a sbíháme zpět na nástup. Čas máme vynikající! Je teprve krátce po poledni a není tedy důvod, proč tu bivakovat. Severovýchodním hřebenem dolézáme na Rysy a sbíháme na chatu pod Rysmi, kde jsme krátce před třetí hodinou odpolední. Tady nás už opravdu přespat nenechají a tak se s vidinou chladného bivaku u Žabích ples, vyhříváme před chatou a dáváme si jedno jídlo za druhým. Kolem půl šesté, právě když se rozhodujeme pro sestup k žabím plesům, sem přichází kámoši z Ádru a nabízí nám jednu karimatku a taky cyklo spacák. Zítra jdou také lézt Volovku, takže si věci vyzvednou dole v bivaku. Jupí! Jsme zachráněni před umrznutím! 🙂 Konečně se parádně vyspíme a vstáváme až kolem půl šesté. Rychle vybíháme Schauhuberovu a Stejskalovu direktku na Volovku a akorát přichází kluci. Teď už nemáme vůbec kam pospíchat a v klidu scházíme Mengusovskou dolinou přes Popradská pleso dolů. Vláčkem pokračujeme do Smokovce a odtud s Meďem – Méďou – Meduardem zpátky k autu.

Suma sumárum: nalezeno a nastoupáno přes 5 000 výškových metrů, 62 našlapaných kilometrů a spoustu vylezených cest obtížnosti 4 – 7 UIAA. Poznávačka Tater se prostě povedla se vším všudy. Díky Smolko, Meďo Téryho chata a Zbojnička! 🙂

Zdeněk Háček Hák