Rosťovy extrémní perly na lyžích – sjezdy 2019

Letos jsem se zaměřil především na krásu a objevování, protože vloni se mi podařilo konečně dokončit všechny velké výzvy, které mě v Tatrách fascinovaly.

Zbyl mi pouze sjezd Lomnického štítu přes Měděné lávky, který se věčně potýká s nedostatkem sněhu a nejtěžší Východní rampa z Ladového štítu, která mě prostě nepřitahuje. Nenabízí už to nádherné lyžování a dechberoucí skalní kulisy, lemující linku, jako u všech ostatních sjezdů dosud. Každopádně nabízí velkou psychickou výzvu se značným rizikem, které zatím nehodlám podstupovat.

Když nebylo ve Vysokých…

Lépe vysněžené jsou letos Západní Tatry i Malá Fatra, takže jsem tady po letech udělal nádherné sjezdy a realizoval linky – zejména v Západních Tatrách, které jsem už dávno toužil udělat.

Na Fatru jsem pozval kamarády, aby si užili na místní poměry monstrózní sjezd z Malého Kriváně na sever do superkuloáru se sklonem kolem 35° až 44° a převýšením až 800 vm! Krásný skoro šestikilometrový sjezd až na parkoviště v Belské dolině.

Nižná Bystrá

V Západních Tatrách jsem konečně našel linku a slyžoval severní stěnu Nižné Bystré (2163m) se sklonem 45° a převýšením 700 vm. Nádherné lyžování přímo z vrcholu mezi skalami. Celá trojúhelníková stěna se dá lyžovat vpravo nebo vlevo po celé šířce. Naproti se mi podařilo propojit stejně krásnou, ale ještě těžší linku SV žlabem z Jakubiny (2194m). Sklon v horním žlabu přímo z vrcholu 45 až 50°. Pak se odbočuje doleva přes hřebínek více na sever do širokého žlabu se sklonem kolem 40°, který se esovitě stáčí zase víc na východ a ústí do nejstrmější 53° rampy a jí po 50 metrech přímo do spodního žlabu, který má rovněž 40°. Lyžování ve vichřici mělo své kouzlo – zatímco v dolině se nepohla ani jehlička. Krásný zážitek.

Jakubina

O těchto dvou sjezdech nejsou žádné informace o předchůdcích, bylo to tedy hledání možné linky.

Dva klenoty do sbírky

Tradičně nejtěžší sjezdy jsem našel a slyžoval ve Vysokých Tatrách. Obě linky jsou velkými klenoty v mé sbírce tatranských sjezdů. První byl velmi lavinózní a psychicky dost stresující sjezd 700 metrů dlouhé stěny ze Satanova zářezu. Horní nejstrmější pasáž měla 45° až 48° na úctyhodných 150 metrech. Zbytek 40° až 45° je také dost – ke všemu, když pod vámi jsou lavinové trychtýře a skalní prahy spadající do Červeného žlabu. Přejezd do Červeného žlabu je nejprudší – 50° až 55°. Ale tady už je expozice minimální, hrozí jen kotrmelce do širokého a dole už i celkem mírného žlabu.

Druhým skvostem je jedna z největších tatranských perel mezi extrémy – Teriánská veža na severovýchod. 550 vm a sklon 45° až 50° na 300 metrech! To už je opravdu nápor na soustředění. Zvláště pak, když stěna ústí do lavinového trychtýře a ten do ledopádu. Trychtýřem se traverzuje na terasu Velké zahrádky. Tam čeká bonbónek v podobě ledobetonového traverzu nad ledopádem na finální 45° rampu, která vás konečně pustí do údolí. Nahoře firnová lahůdka, dole na terase prašanová extáze a nad rampou i na ní boj na zmrzlém.

Teriánská věža

Jsem velmi rád, že dva pěkné sjezdy jsem stihl i se svým nejmilejším parťákem Karlem Svobodou. A to severozápadní vrchol Vysoké se sklonem až 55° na 50 metrech a Těžký štít se sklonem 50° a malou expozicí. Obojí pěkný a radostný zážitek na skvělém firnu.

Rosťa Tomanec

Díky cookies můžeme sledovat návštěvnost webu a připravovat obsah, který vás baví. Tady nebo třeba na sociálních sítích. Používáním webu souhlasíte se zpracováním cookies.