Rosťa Tomanec: První sníh na Ďumbieru

První sníh je jen jeden. Většinou se za ním musí někam hodně nahoru, ale pak to stojí za to. Člen našeho CT týmu Rosťa Tomanec vyrazil do Nízkých tater a hóóódně nahoru.

Král Ďumbier, 2 043m, je nejvyšší horou Nízkých Tater, takže jsem na něho chtěl vystoupat a sjet nějakou náročnou cestou, která začne klást obtíže už u auta. Rozhodně ne, vyjet autem ceprovsky na Trangošku pod Srdiečko a za hodinku být pohodlnou cestou na chatě a dalších 45 min. na vrcholu.

Takže večer v neděli přijíždím k jeskyni Stanišovské v Jánské dolině. Začíná sněžit a mrznout. Navlékám všechno, co mám a zalézám do letního spacáku v autě. Počítal jsem, že už budu spát v kolibě, ale cestou mě NĚCO zastavilo a otočilo na Kriváň, proto jsem dorazil až na večer.

Ráno vstávám do minus 5, bílo, ale jen poprašek. Nasedám na kolo a vzhůru 4km asfaltkou na Horáreň Bystrá. Potom se ještě km trápím lesní cestou po modré dolinou Štiavnica. Sněhu přibývá po centimetrech. Pod lesnickou chatou schovávám kolo do lesa a lepím pásy. Sem tam zadřu o kámen, zato je to nádherný pocit už zase stoupat na lyžích nádhernou zasněženou krajinou. Za další hodinku koliba Brengúska. Sněhu pěkně, ale bez podkladu. Chatka děravá, dřevo nenařezané. V minus 5ti vytopíš tak na pět. V -10ti na 10! Tak je ještě málo zima, abych chatku vytopil – leda vodou, tak s plným batohem se pokračuji prodírat úzkou stezkou křovím a vysokou trávou směr Sedlo pod Ďumbierom a chata. Ještě se protáhnout kosodřevinou a konečně zmrzlé trávy ve svahu. Deset čísel se tu ztrácí ve vysoké trávě, zato nehrozí lavinovka a na pásech to klouže hezky.

Chata, konečně shazuji věci a dávám pivo. Sníh mě zarmoutil – sfoukané. Šlapu, na pásech to jde dobře. Óh, radost mě po 100 metrech zaplavuje, první firnová poprášená pole a výš už vrstva firnu i prachu stoupá a stoupá. Dostávám se do vytržení a šlapu na plyn. Vrcholové plató Štiavnice, 2 025m, druhý nejvyšší kopec, dosahuji po 5ti hodinách od auta. Nádherná větrem uhlazená a prašanem načechraná plotna.

Hned se dívám do severních stěn a věčný oblak na vrcholu se pomalu rozpouští. Krása, ubitý a umrzlý nafoukaný prašan. Vlítnu do 60ti stup’nové převěje a zůstávám stát jako přikovaný, jednak šokem, že stojím skoro na ledě a jednak na ostří svých hran vybroušených na kamenech v dolině ☺! Pak už nacházím lepší místa a dávám krásné, luxusní jízdy tlustou vrstvou prašanu svázanou se zmrzlou deskou pod ním v 50ti stupních. Srdce v krku, zato oblouky drží, tak se osměluji víc a víc. Jenom 50 m dolů, dál je to rovnější a výšlap bez maček jen na lyžích bude ještě napínavé. Daří se taky, tak ještě jeden žlábek a další mírnější a ještě… Ulyžovaný ještě sjíždím pod Ďumbier. Je hodně skalnatý, ale i tady nacházím linku, protože sjezd z vrcholu je ničím nenahraditelný. Znovu Štiavnica, stádo kamzíků a ve vodopádech radosti, zaléván sluncem krájím oblouky panenským svahem na chatu.

Západ slunce, východ slunce, Vysoké Tatry jako z balkónu, další tři sjezdy v severních žlabech do 50ti metrů, sjezd na chatu a na pásech po hřebeni na opačnou stranu.  Přes Králičky na Besnou, 1 807 m, tady už  jen po lehce posněžené trávě. Krásné výhledy na Tatry i Nízké tatry a celkem dobrý sjezd širokým žlabem na sever. Dole stopy rysa ukazují, kudy projít kosodřevinou zpátky na louky doliny Štiavnica.  Brengúska, chvilka posedění v tichu a sjezd na lyžích až ke kolu – jede to i po kamenech těsně pod hladinou bílého prášku. Důležitý je postoj v dřepu a mírný záklon. Kraus to ukázal na Lomničáku… No, trošku je to tam podvrh…  Na kole už je to lahůdka a jenom pevně svírat volant a občas brzdit. Adieu! Paráda! Další dobrodružství ve vzpomínkách…

Rosťa Tomanec
facebook.com/rostislav.tomanec

Zaregistrujte se získávejte další tipy a zajímavosti z vertikálního světa  [mc4wp_form id=“1225″]