„Dober vole“ aneb komunikace mezi lezci
„Franto, slyšíš? Franto? Franto! Jsi tam?“ — „Ty vole, on snad dostal infarkt.“ — „Franto, lezeš nebo co?“ — „Jo, vždyť jdu! — „Tak řeknu, ne?“
Někdy je ta komunikace mezi lezci fakt zábavná. V uvozovkách. Protože čemu se jeden usmívá, druhý má pro jistotu po ruce telefon se 112 v pozoru. Na skalách se kolikrát stane, že jistič na lezce nevidí. Takže je potřeba mezi sebou neustále komunikovat. A to takovým stylem, aby bylo jasný, co kdo dělá a má udělat. Jde o život. Takže tady máte manuál, jak se mezi sebou jako lezci dorozumívat, aby se nic neposr…
CESTA VZHŮRU
Jsi ready začít lézt? Máš správně navázanou osmu, na sedáku dostatek presek, v pytlíku dost mága? OK. Tak mrkni na parťáka a zahlaš:
„LEZU!“
A nikam nelez.
Cože? A proč teda jako říkám, že lezu, když nelezu? Protože ještě počkáš na parťáka, jestli nečumí po ženských kolem, ale má správně založený jistítko a odpovídá ti:
„JISTÍM!“
Pak teprve můžeš vyrazit do stěny.
První expreska, druhá, třetí. Zdá se ti, že je lano nějak moc prověšený a při pádu by ses sakra proletěl? Houkni na parťáka, ať lano trochu napne:
„DOBER!“
Ajta krajta! Už tu pidi lištu neudržíš? Tak honem honem volej:
„TY VOLE, DOBER, DOBER!“
Vorazil sis? Ještě než se vrátíš do díla, zavel:
„LEZU!“
Čtvrtá preska. Ale parťák tě drží dost zkrátka na to, abys cvaknul jištění:
„POVOL!“
Tak už jsi nahoře? Pořádně se zajisti do kruhu, slaňáku nebo za strom a až si budeš sakra jistej, že nemůžeš spadnout, zavolej na parťáka pod stěnou:
„ZRUŠ!“
„Cožééé?“ ozývá se zdola.
„ZRUŠ, říkám!“
Správně. Když si není parťák pod stěnou jistej, co slyšel, raději se zeptá. Než aby zrušil tvoje jištění a ty ses přitom ještě v půlce stěny kopnul do kolena a místo „Zruš!“ jenom kleješ „Kuš!“ Jo, jo, raději všechno dvakrát.
Zpod stěny se už ozývá jen parťákovo:
„VOLNÉ!“
To jakože zrušil tvoje jištění a lano je volné. Můžeš si ho začít vytahovat nahoru a chystat štand a jištění pro tvýho parťáka. Který se mezitím naváže a nazuje lezečky.
A pak už je to stejný:
„Tak já lezu!“ — „Já jistím!“ — „Dober, dober!“ — „Dobrý, lezu dál!“ — „Tak hoře zdar!“ — „Hoře zdar!“ A vítezoslavné podání ruky na vrcholu, polibek s přítelkyní, zápis do vrcholové knihy.
SLAŇOVÁNÍ
Tak jo. To by bylo. Teď cesta dolů. Házíš lano? Tak varuj ostatní lezce pod skálou, ať to od tvýho lana neschytaj. A ty potom od nich:
„POZOR, LANO!“
Jo, a hlavně ho předtím nezapomeň protáhnout kruhem. Bylo už pár takových expertů.
Stojíš pevně nohama na zemi pod skálou? Rozvaž prusík, vytáhni lano z kyblíku a houkni na parťáka nahoře, že už nic nebrání, aby začal taky slaňovat:
„VOLNÝ!“
Oba jste dole. Zbývá jen stáhnout lano. „Hej rup, hej rup!“ Až se bude blížit moment, kdy lano projede slaňákem a vydá se na cestu volným pádem dolů, upozorni lidi kolem sebe, že vzduchem poletí lano:
„POZOR, PŮJDE LANO!“
LEZENÍ NA SPORTOVKÁCH
Sportovní cesty jsou od těch tradičních odlišný. Většinou tě na konci cesty čeká nablýskaný slaňák s karabinou, do které se cvakneš a jistič tě zase spustí dolů pod skálu. Stejný je to na umělých stěnách. A tak, když procvakneš ten slaňák, zavolej dolů:
„FRANTO, DOBER!“
Franta napne lano mezi vámi a ty si do něj můžeš sednout plnou vahou. Jestli už ses pokochal výhledem, křikni:
„FRANTO, SPUSŤ!“
A Franta tě začne spouštět dolů pod stěnu.
CO S FRANTOU?
Franta není v lezeckém žargonu označení týpka, co stojí pod stěnou a jistí tě. Frantu si nahraď jménem svýho kámoše, přítelkyně, parťáka a vždycky ho na místech s houfy lezců kolem přidávej před lezecký povel.
Aby se nestalo, že shora zavoláš „Zruš!“ a ten borec vedle tebe spadne na zem. Protože jste měli trochu podobný hlasy a jistič vedle vás ho… no prostě zrušil. Hups!
JDU!
Povedzte Kefalín, čo vy si predstavujete pod takým slovom „JDU“? Jakože padá? Nebo se zvedá z odsednutí a pokračuje v lezení? Teorie se různí. Hlavně, ať v tom máte jasno se svým parťákem. A vůbec ve všech lezeckých povelech mějte mezi sebou jasno. Jestli každý používáte jiné, tak je zaděláno na průšvih.
Lezte bezpečně a dobře se bavte!
Honza Navrátil (foto a text)
[mc4wp_form id=“1225″]