Na přísloví „vše špatné je k něčemu dobré“ fakt asi něco bude. Peilstein, Paklenica, Rax nebo Sulovské skály? Ne, ne, ne… Za hranice jsme v době koronovirové pandemie nemohli. Tak jsme se jali poznávat skalky ve svém okolí a světe, div se, kolik lezeckých oblastí máme „kousek“ od baráku. Nebýt koronoviru, tak se možná nikdy nevybojíme na parádních, leč velmi na řídko odjištěných plotnách na Čertových kamenech, nebo nezjistíme, že kousek od Koutů nad Desnou je suprová lezecká oblast Sokolka s cestami dlouhými až třicet metrů.

Pravda, jsme rozmazleni hustotou odjíštění v zahraničí, tak se nám teď sady vklíněnců a friendů hodí více než kdy jindy. Dá se říct, že prakticky pořád jsou strčeny v nějaké té díře… Takže sbalit cajky a hurá do „našich“ skal. Tak co tu u nás na Moravě vlastně máme?

Psí hlavy a Kančí leč

Naše poznávání moravských skal jedno sobotní ráno trochu bojkotuji. Pro Jeseníky je hlášeno 8 stupňů a silný vítr, a to mi jako ideální lezecké počasí zrovna nepřipadá. Ovšem Zdeněk zasáhne slovy: „V Tatrách taky nebývá vždycky teplo.“ Takže zabalím do batohu „pro jistotu“ ještě svého starého dobrého Rakoncajového drtiče mrazu a razíme směr Kančí leč. Napřed skalky přímo u cesty mineme, takže si zajdeme asi dva kilometry, kdy mezi krupkovými a dešťovými přeháňkami lítáme po lese nahoru a dolů a zkoumáme s průvodcem v ruce každý šutr, který potkáme. Pak se průvodce ujme Zdenál a hned hlásí, že svěřit se do rukou ženy vždy zavání nějakým gaťasem. Ta správná skála je právě ta, kterou jsme kousek od parkoviště míjeli. Konečně na sebe naházíme lezecké cajky, já i Rakoncajovu teplou péřovku a jdeme na to. Na rozlezení ochutnáme Věneček se šlehačkou a pak už se rozjíždí hotové obžerství. Postupně spořádáme Kančí kýtu, Kachní requiem, Loštické tvarůžky, Žabí stehýnka a Výpečky. Na závěr se dorazíme Tlačenkou a odebereme se do lesa hledat místo, kde budeme nikým nerušeni přežraní odfukovat až do rána. Je tu pěkné lezení, skály jsou dobře odjištěné borháky, svoje jištění se dá taky dobře založit. Skála je ale místy docela lámavá a ve stěnách hodně mechová.

Helfštýnské plotny

Helfštýnské plotny jsou kapitola sama pro sebe. Ukloněné skály leží přímo pod hradem Helfštýn a člověk musí mít lezení po ničem, držení se ničeho a věřit skoro jen ve třetí, rád. To trochu kecám, drobné lišty a praskliny tam samozřejmě jsou. Ale jsou ty mršky jaksi neviditelné nebo co. Občas na plotny dostanu chuť a moje lezení na nich pak tradičně komentuji: „Chtělas plotny? Máš plotny! Tak neremcej“.Plotny jsou slušně odjištěné a rozdělené do sektorů Okno, Bezejmenná, Odmítavá a Matterhornek. Výška stěn je od 15 do 40 metrů a průměrný sklon je 75 stupňů. Matroš je metamorfovaný slepenec.

Sokolka

Skála nedaleko Koutů nad Desnou nám naprosto učarovala. A to jak svojí výškou, tak i cestami. Parádní plotny, krásné sokolíky, i ty komíny  a převisy tam jsou. Prostě pecka. Výška skal je taky slušná. Udává se 30 metrů, ale v pár cestách nám při slanění naše šedesátka nedosáhla až dolů, tak to bude asi kapku víc. A z vršku skály je skvělý výhled na Dlouhé Stráně. Sokolka je tvořena svorem, svorovou žulou s příměsí křemene. Lezení je zde květnu a červnu zakázané – hnízdí zde sokol.

Ludvíkov

Odjištěné skály, dlouhé cesty, snadný přístup a hlavně spousta a spousta cest. Má jich tu být až 134. Ludvíkov se rozhodně řadí k těm největším lezeckým oblastem v Jeseníkách. Masívy jsou označeny K1 až K4, přičemž ty nejdelší cesty jsou na K2 a mají až 30 metrů. Můj osobní dojem je, že snad v každé cestě je nějaký ten převis, a to včetně těch lehčích. Matroš je břidlice a přestože je skála odjištěna borháky, sem tam je kruh nebo stará skoba, vlastní vercajk na dojištění se určitě hodí. Nejvíc zapeklitá cesta se nám už roky jeví „Kozlíkovo zelí“ .

Vyhlídka

Nedaleko Vrbna pod Pradědem se ukrývá v lese třicetimetrová skála zvaná Vyhlídka. Skála je nově přejištěná. Odlezy jsou ale na náš vkus trochu delší, takže nějaký ten vercajk na zajištění se hodí.  Slaňák tu nenajdete, ať budete hledat sebe víc.  Navíc se tu nemá používat při lezení magnezium. A do třetice – řekla bych, že ta klasifikace, co tu je, je hodně tvrdá. Ale pro lezce, co lezou těžší cesty, to tu může být fajn.  

Městské skály u Šumperka

Kolmé stěny, plotny, komíny… a matroš pegmatit. Člověk si na něj musí chvíli zvykat, ale až se tak stane, tak lezení ploten na tření nemá chybu. Výška je lehce přes dvacet metrů. Skály se dělí na Zadní blok a Vyhlídku. My lezli jen na Vyhlídce. Byli jsme tu zatím jen jednou, ale určitě ne naposledy.

Čertovy kameny

Zajímavá lezecká oblast. Dlouhé cesty 25 metrů, plotny, převisy, kolmice. Borháky a kruhy tu sice jsou, ale o tom, že by skála byla přejištěná se rozhodně mluvit nedá. Naopak. Spíš je tam kruhů a borháků míň, takže vlastní jištění se hodí. Na vrcholech jsou slaňovací kruhy. My si zalezli na Pekelníkovi a Plotnách. Matroš je pegmatit s příměsí granitu. Tak trochu nám připomíná tvrdý písek a chvíli nám trvalo, než jsme si na něj zvykli. Ale zalezli jsme si parádně. Celý víkend jsme skalky okupovali. A ty výhledy!

Malý Rabštejn

Nedaleko Jívové leží v romantickém údolí řeky Bystřice Malý Rabštejn.  Skály dosahují dobře ke třiceti metrům a jsou odjištěné kruhy a borháky. To ale neznamená, že naše kamarády friendy, vklíněnce a smyce můžeme nechat doma. Naopak, zapomeňme na například rakouské či italské odjištění cest po metru. Tady jsou odlezy mnohem delší. Skály jsou lezci dlouhodobě velmi oblíbené, zvlášť pro lezce z Olomouce, kteří to sem mají opravdu kousek a dá se tu parádně lézt i ve všední den po práci.

Gabrielka

V lomu na Gabrielce se už lezlo někdy v 70. letech, ale svou velkou popularitu získala teprve před pár lety, kdy byly cesty vyčištěny a na české poměry až nezvykle na husto přejištěny. Materiál je droba. Průvodce se dá stáhnout z netu, ale není potřeba. Zalaminovaný průvodce bývá vložený ve skále. Druhý bonus je, že parkovat se dá skoro až u skal, takže do sektoru je to fakt jen pár metrů.  Je tu velká spousta cest různých obtížností, ale skála je občas trochu lámavá, takže lezení v přilbě se tu rozhodně doporučuje. Všechny tyto kladné bonusy, co skály mají, se podepisují na velké oblíbenosti lezců, takže je to tu často tělo na tělo. Kromě presek, lan a dalších cajků je dobré si sem brát repelent. Krvežíznivých bestií tu bývá ještě více než lezců.

Potštátské skály

Další oblast, kde skoro na sto procent nebudete nikdy sami, a to ani ve všední den. Skály jsou totiž relativně malé a k tomu ještě výborně odjištěné. A to nemluvím o tom, že se parkuje v podstatě přímo u skal. Skály z břidlice se dělí na Horní (cca 25 m) a Dolní nebo též Nové (až 30 m).

Velký Rabštejn

A lahůdka na závěr. Velký Rabštejn je naše srdcovka. Jen kdyby tu nebylo tolik lidí a mám pocit, že jich tu rok od roku pořád přibývá. Krásná pevná skála odjištěná kruhy a borháky. I když i tady je třeba počítat s tím, že se jedná o české jištění, takže vklíněnce a friendy se hodí. Je tu velká spousta cest a dokonce vznikají i nové. Přední skály, do kterých patří Květina, Věž u buku, Velbloud, Panna…. dosahuje výšky tak 20 metrů, zadní skály jsou vyšší. Ty mají až 35 metrů. Pod skálama je příjemná chata, kde točí pivo i výborně vaří. Stanovat se dá na velké louce u chaty.  Takže značka optimal ideál. Jen na to množství lidí. To je mnohdy fakt hrůzostrašné. Do skal se chodí pěšky z Bedřichova.

A to určitě zdaleka není všechno. Těch oblastí, kam se chceme ještě u nás podívat, je mnohem víc.