Jde vám o život aneb co musíte na skalách umět

„Tak se navaž na prostředek lana!“ … „A jak?“ … „No osmičkou.“ … „Ale já ji umím jenom na konci lana!“ … „Aha… No… Tak tam prostě udělej normální uzel a cvakni si ho přes karabinu do sedáku!“ … A ostatní se kliďte z cesty, protože tady asi poteče krev.

Fakt, tohle není výmysl. Tohle jsem na skalách zažil. A ne jednou, bohužel. Jinak bych nad tím asi mávnul rukou a místo psaní tohohle článku bych šel lézt. Jenže on je to fakt průšvih. Když na skály, kde místo slaňáku najdete jen strom, kruhy visí po pěti metrech a cesty se klikatí jak vaše tenké střevo, vyrazíte bez patřičných znalostí.

Zkušenosti člověk nasbírá. A občas se musí spálit (na skalách ale ne moc), aby se něco nového naučil. Nicméně některé dovednosti jsou základ a když je neumíte, můžete umřít. Naprosto bez nadsázky.

Tohle jsou ty nezbytné dovednosti.

1) Umět číst průvodce

Cesty na skalách nejsou označené štítky jako na stěně. Takže na první pohled neznáte obtížnost a mnohdy ani směr cesty, pod kterou stojíte. Potřebujete průvodce po oblasti. Tištěného – jako knížku, kterou si koupíte. Nebo se dá spousta průvodců postahovat online. Jako všechno dneska.

A když teda průvodce máte, musíte se v té změti čar vyznat. V průvodci jsou cesty označené čísly a shodují se (nebo spíš měly by se shodovat) s těmi, která najdete namalovaná na skále. Pokud je tam najdete. Jinak musíte koukat a porovnat realitu s obrázky v průvodci. Takže trocha orientačního smyslu se hodí.

A pozor. Lezete-li na stěně sedmičky, na skále začněte na čtverkách až pětkách. Zkrátka na cestách o dva až tři stupně jednoduších, než dáváte na překližce. Úplně v klidu. I tak budete mít vyklepaná kolena. A ještě jednou pozor! Na rozdíl mezi francouzskou a UIAA stupnicí. 6c není totéž co 6. Francouzská 6c je 7+/8- UIAA. Tak ať se v nečem nešprajcnete.

2) Komunikujte spolu

Pakliže vám na stěně stačí povely „Lezu, jistím, dober, povol“, tak na skalách se jich ještě pár doučte. Pěkně pohromadě je najdete v samostatném článku. Mrkněte na něj. Dodám k tomu jen, že na skalách musíte mezi sebou komunikovat mnohem častěji. A taky hlasitěji. Cesty se různě klikatí, častokrát na sebe s parťákem nevidíte a jistící stanoviště může být za hranou, kde bývá špatně slyšet.

Takže křičte. A pokud se kolem vás pohybuje více lidí, přidejte k povelu taky jméno svého parťáka: „Juro, zruš!“

3) Osmičkový uzel nestačí

Je to sice horolezecké must have, ale s jedním uzlem na skalách nevystačíte. Možná na sportovkách, jaké najdete v Itálii, Slovinsku, Chorvatsku a jinde za hranicemi. To jsou takové tělocvičny na vápně. Ale české skály jsou jiné. Většinou. Takže jaké uzle potřebujete?

Chcete se zajistit do štandu – lodní uzel.

Potřebujete dojistit druholezce – půllodní uzel.

Chystáte se slanit se sebejištěním – prusíkův uzel.

Spojujete dva konce lana nebo reep šňůry – stejnosměrný vůdcovský uzel.

Tyhle čtyři uzly navíc tvoří naprosté lezecké minimum. A společně s osmičkou s nimi zvládnete většinu situací, do nichž se na skalách dostanete. Hned rozebereme, jaké situace to konkrétně jsou.

4) Cvakání expresek je věda

Ne úplně atomová, ale svá pravidla to má. Přece jen správně cvaknutá expreska je tím, co vás dělí od bezpečného pádu a držky až na zem. Na stěně nic takového řešit nemusíte – expresky tam visí ukotvené nastálo a vaše starost se omezuje pouze na to, abyste lano do karabiny cvakli rychle.

Na skále oproti tomu pod kruhem nebo borhákem ještě přemýšlíte, ze které strany expresku cvaknout. Zámek spodní karabiny totiž musí směřovat na opačnou stranu, než vede lano. Takže pokud polezete nad expreskou doleva, zámek míří doprava. A naopak, samozřejmě.

To ale není všechno.

Cesty na skalách ne vždy vedou přímo ve spádnici. Nebo se dostanete pod převis a jistící bod najdete schovaný pod ním. V takovém případě potřebujete jištění prodloužit. To znamená protáhnout napřed borhákem / kruhem smyčku a do ní teprve cvaknout expresku. Cílem je, aby lano vedlo co nejvíce přímo, nelámalo se v jistících bodech a snížilo se tření, které vám nedovoluje lézt klidně vzhůru. Tohle je hlavně o cviku. Jednou dvakrát neprodloužíte jištění a souboj s tahem lana vás to naučí.

A poslední věc. Nezapomeňte si pod skálou spočítat, kolik expresek do cesty potřebujete. A pak si vezměte alespoň o dvě více.

5) Udělat štand a jistit shora

Typická situace – dolezete na vrchol cesty a za hranou najdete kruh. V lepším případě. V tom horším stojí pět metrů od hrany skály smrk a kruh nikde. Jak vytvoříte jistící stanoviště – štand?

První případ nabízí jednodušší řešení. Pevný jistící bod máte (kruh) a vy se do něj musíte zajistit a založit jištění parťáka, který poleze za vámi. Napřed založte tzv. centrální karabinu a do té cvakejte vše ostatní. Když se vás na vrcholu sejde víc, nebudete si v kruhu překážet a nestane se, že někdo omylem vycvakne něco, co mu nepatří.

Pokud na vrcholu cesty kruh není, musíte si poradit jinak. Strom nebo kus skály jsou ideální pevné body, na kterých vytvoříte štand. K tomu pomůže plochá smyčka, kterou strom „obhodíte“ a spojíte karabinou. Tahle se pak stává vaší centrální karabinou – jako v předchozím případě.

Zajistit se můžete buďto odsedávací smyčkou, kterou cvaknete do centrální karabiny. Nebo přímo lanem, na kterém jste navázaní – k tomu použijete lodní uzel. Tohle je výhodnější řešení – zejména pokud je kruh či strom daleko od hrany a vy se jí potřebujete přiblížit, abyste na spolulezce viděli. Vzdálenost od kruhu si totiž nastavíte podle potřeby v samotném lodním uzlu.

A ještě jedna věc. Veledůležitá.

Nikdy, ale opravdu NIKDY, nejistěte druholezce shora tak, že budete mít jistící pomůcku cvaknutou v sedáku. Kyblík nebo karabina s půllodním uzlem musíte vždy umístit do pevného bodu. Nikoliv na sebe. Jinak s vámi lano při pádu druholezce škubne tak, že sevření vaší ruky povolí a… víte co následuje.

6) A teď bezpečně dolů

Když dolezete cestu na stěně, procvaknete karabinu ve vratném bodě a jistič vás spustí dolů. Pohoda. Podobně na sportovních skalách. Ale se svým parťákem právě stojíte na vrcholu, odkud se pěšky sejít nedá a jediný pevný bod tady nahoře je onen kruh nebo strom, na kterém jste před chvílí jistili.

Takže lano provlékněte napůl kruhem nebo reep šňůrou navázanou kolem stromu. Střed lana bývá značený. Pro jistotu ale koukejte, zda máte oba konce na zemi. A pokud pod sebe nevidíte, spojte konce lana uzlem – abyste z lana nevyjeli, kdyby až na zem nedosáhlo.

Samozřejmě, než lano hodíte z vrcholu skály, zakřičte: „Pozor, lano!“

No a samotné slaňování? Rozhodně používejte pod jistící pomůckou prusík – samosvorný uzel, který při jakémkoliv problému zablokuje lano a nenechá vás zřítit se do hlubin. Dělá to 10 – 15 vteřin práce navíc. Žádná hrůza. A takových hrdinů, co přece nebudou vázáním prusíku ztrácet čas už bylo… a není.

7) Choďte do skal s pokorou

Protože pokora je ze všeho nejdůležitější. Lezete v přírodě a my – jako lidi – jsme její součástí. Jen malým dílkem velké skládačky. Nejsme jejími pány.

Nehulákejte a raději rozjímejte.

Respektujte pravidla oblasti a místní zvyklosti. Třeba to, že se leze bez maglajzu a lano se nevěší na rybu.

Buďto ohleduplní k dalším lezcům. To znamená, že není OK pověsit si lana do čtyřech cest a zablokovat je na celý den.

Parkujte na povolených místech. Taky byste nechtěli, aby vám někdo na celý den odstavil auto před garáží.

Nepřeceňujte se. Začněte na cestách o dva až tři stupně lehčí než lezete na stěně a pak případně přidávejte na obtížnosti. A pozor – převis na skále není převis na stěně. Běžte raději do kolmáče.

Na skály potřebujete

  • jednoduché lano dlouhé 60 m a více
  • dvě sady expresek
  • jistící pomůcku, na které i slaníte a zajistíte s ní druholezce
  • odsedávací smyčku
  • 3 HMS karabiny s pojistkou zámku
  • sešité ploché smyčky různých délek – pro prodloužení jištění, štandování, atd.
  • reep šňůru na prusík – délka 1,5 m, průměr 6 mm
  • helmu
  • lékárničku

Musíte umět

  • Vyznat se v průvodci a orientovat se na skále.
  • Lezecké povely pro komunikaci s parťákem.
  • Uzly – osmičkový, lodní, půllodní, prusíkův.
  • Správně a bezpečně cvakat expresky.
  • Vtyvořit jistící stanoviště v různém terénu.
  • Bezpečně jistit druholezce.
  • Slaňovat s prusíkem.
  • Chovat se.

Dovětek

Tenhle článek je návod – nebo chcete-li nápověda, co musíte pro bezpečné lezení venku zvládat. Ale naučit se to musíte nejlépe pod vedením někoho zkušenějšího. Na lezeckém kurzu nebo s jinými protřelými lezci. Metoda pokus – omyl na skalách moc nefunguje. Jde vám o život. Na to myslete.

Díky cookies můžeme sledovat návštěvnost webu a připravovat obsah, který vás baví. Tady nebo třeba na sociálních sítích. Používáním webu souhlasíte se zpracováním cookies.