O prázdninách jsme se vydali do Švýcarska na Eiger. Na majestátní horu, která je proslulá svou severní stěnou. Nás však čekal hřeben Mittellegi. Už jen stát pod tak obrovskou severní stěnou je zážitek, o to víc se těším, že se do ní jednou podívám…

První den nás zavedla nejprve zubačka a poté traverz přes ledovec a skálu na chatu Mittellegi. Odtud je nádherný pohled na hřeben! Vrchol vypadá, že je na dosah, ale nenechte se zmást. Po cestě čeká spousta skalních věžiček a nepříjemných traverzů nad strmými srázy. Na chatě jsou pouze tři dvojice, což neznačí zrovna optimální podmínky. Další den ráno vyrážíme na hřeben prakticky všechny tři dvojice pospolu v rozmezí pár minut. Pomalu ukrajujeme jeden výškový metr za druhým a vrchol je stále v nedohlednu. Skalní lezení obtížnostně III – IV střídají nepříjemné pochůzky po velice úzkém hřebínku. Slanění, fixy a opět lezení po zledovatělé skále. Následuje dlouhý nepříjemný traverz na převěji a dolez na vrcholový hřeben, který je schován pod mohutnou převějí nad severní stěnou. Velice vážím každý krok. Na chyby není prostor. Až po dlouhém trmácení se ocitáme konečně na vrcholu. 

Do poloviny byl hřeben čistý, od půlky přišel sníh a led, skála buď to byla mokrá nebo úplně zmrzlá, mačky skřípaly a jistotou byl vždy nýt na konci délky v nezjištěných pasážích. Ze slunečného počasí se rázem stalo šedivé nebe plné mraků a vzduchem začaly poletovat krupky. Chvíle šlo něco vidět, chvílemi jen skála před námi a za námi. To už ale k horám patří a tak nějak jsme počítali, že nebude zrovna azuro. Severní stěna má své klima, na straně druhé už do nás krom studeného větru opět pralo sluníčko.

Ještě ale nemáme vyhráno, musíme dolů. Pro sestup se často využívá jižní hřeben, který se dá v některých místech slaňovat. Ten pak končí v sedle Nordliches Eigerjoch a následně se opět nastoupá na hřeben, který je tvořen věžemi. I zde nás čekají nepříjemné pasáže ve velice úzkém koutě, či exponovaný přelez z boku jedné z věží. Nakonec nás hřeben vyplivl v sedle Sudliches Eigerjoch a traverzem po ledovci mezi velkými trhlinami jsme došli na chatu Monchsjoch. Odtud jsem si už jen výběh za necelou hoďku a půl na vrchol Mnicha, kde mě překvapil jeho velice ostrý vrcholový hřeben.

Eiger dostál svému jménu a respekt, který ve mě vzbuzoval, byl oprávněný. Je to nádherná a dominantní hora, ke které je právě třeba přistupovat s velkou pokorou i respektem, třebaže zrovna neukrajujeme metry v severní stěně. Tahle velkolepá alpská horolezecká túra vás rozhodně nenechá chladnými a rozpoutá ve vás řadu emocí. Někteří zjistí, že příště to zkusí v severce a jiní, že tohle je jejich maximum. Já obdivuji Kamču, která se s hřebenem vypořádala s grácií a splnila si tak jeden velký sen. Jsem rád, že jsem mohl být u toho! 🙂 

Kromě vybavení, jako je oblečení, jídlo, batoh a něco na focení, budete potřebovat kompletní horolezeckou výbavu. Lano 50 metrů stačí, helma, mačky, cepín, sedák, vybavení na ledovcovou záchranu, sadu expresek, sadu friendů, smyce, jistítko, 3 HMSky, smyce, repku (prusík). Přeji hezký výstup!

Lukáš Jasenský