Jakmile jsem se vrátil z expedice v Peru, věděl jsem, že ihned musím naskočit do přípravy. Ona už samotná expedice byla vlastně součástí této přípravy. Když se zpětně ohlédnu za vrcholovým sportem, vnímám ho jako obrovské plus, které mi dalo fyzickou zdatnost, vytrvalost, sílu, mentální odolnost, ale taky řád a režim. Je to přesně to, z čeho teď těžím a zároveň mám na čem stavět.

Co ale bylo důležité, zjistil jsem, že vysokou nadmořskou výšku snáším dobře a můžu v horách fungovat rychle. Nikdy nebudu jak Adam Ondra a ani nechci, já si vybral směr výškového lezení. V horách se cítím jednoduše dobře.

Fyzický trénink je nedílnou a velice důležitou částí příprav na expedici. Pokud bych věděl, že nejsem tohoto schopný, ani bych nepřemýšlel nad pokoušením se o osmitisícový kopec. Přeci jen tělo ve výškách dostává pořádnou čočku. Mohli bychom si zaplatit výškové nosiče, kteří by nás za sebou vlekli jak pytel brambor a umělý kyslík, který snižuje výšku zhruba o 1500 metrů, ale takhle to nechci. To není důvod, proč do hor vyrážím. Jsme tam sami za sebe a každý se s tím musí sám popasovat. Ale především by měl každý vědět, zda na to má. I tak by měl pořád převládat zdravý rozum, kdy bychom měli rozpoznat, zda je na čase to otočit. Hřbitovy jsou plné hrdinů, ale v horách na hrdinství není prostor.

Když bych měl popsal jeden tréninkový týden, tak vypadá asi takhle. Po víkendu v horách, kdy jsem se rozlámaný probudil do dalšího dne, si řeknu: „Tak je tady pondělí, a to znamená pouze jedno – s chutí do tréninku.“  Po tom, co vyřídím důležité maily a povinnosti kolem expedice, jdu běhat. Zpravidla běhám pořád v kopečcích. Je to skvělý doplněk na rozvoj vytrvalosti. Kratší běhy střídám s dlouhými, stejně tak ty pomalé prokládám svižnějšími a rychlými úseky. Prakticky běhám každý den, pokud nejsem na horách nebo nemám vyloženě odpočinkový den na regeneraci. Ten je taky velice důležitý.

Pro mě, už méně oblíbenou částí, je pak posilování. Přesto, že jsem ho měl rád, nějak mě to do činkáren netáhne. Cvičím doma s vlastní vahou a pomůckami ve formě kruhových tréninků, kdy během jednoho tréninku procvičím celé tělo. Cvičení si pak zpestřím alespoň tím, že si k tomu pustím nějaké video z hor – ať už z lezení nebo z běhu. Cvičení zařazuji do tréninku dvakrát týdně. Zbytek pak doshybuji po lezení na umělé stěně.  

Na umělou stěnu zavítám dvakrát do týdne. Většinou se tam potkám s partou kamarádů, a když ne, lezu sám na navijáku. Nelezu žádné bomby, ale vždy se snažím odlézt co nejvíce cest. Prokládám to cestami lehčími a cestami na hranici svých možností. Když jsem sám, lezu na navijáku nahoru a dolů a pořád takhle dokolečka, jak cvičená opička. Vždy je na stěně velká sranda, ale zároveň se všichni tak nějak správně hecujeme do výkonů. Co mám ale ještě radši, když zavítám kamkoliv na skálu. Přeci jen, přírodní materiál je přírodní materiál a já jsem v přírodě nejradši. Zároveň si užijeme na skále i více vzrušení a adrenalinu, a tak nějak se správně sem tam od času vybojíme. O tom to ale je.

To už se ale pomalu blíží víkend. Je na čase sbalit batoh a zmizet do hor. Někdy vyrážím jen na jednodenní výlety, někdy na více dní. Parťáka mi dělá i má přítelkyně, když si dáme nějaký trek a vyrazíme spolu na kopec. Běh, kdy se snažím naběhat co nejvíce výškových metrů, turistika na pohodu ve svižnějším tempu, lezení a chůze ve vysokých horách, kde se snažím trávit s blížící se expedicí co nejvíce času. V zimním období pak boty střídám s lyžemi. Zpestření mi skýtají i skialpinistické závody. Radši mám ale stejně, když si jen tak někam vyběhnu a poté si užiji krásný sjezd až k autu. Cepíny do rukou, nacvaknout mačky a můžeme lézt. To je ta část, kterou mám nejradši a nejvíce mě baví. Ať už jde o mixy, ledy nebo klasické výstupové cesty, tady jsem doma a pokaždé si to užívám. Na zimním období je skvělé, že to vše můžu skloubit. Ale ať už léto nebo zima, každé období má své kouzlo a v horách obzvlášť. Tu rozmanitost pohybu, kterou skýtají, zažijeme pouze, jakmile tam vyrazíme.

A abych nezapomněl, i regenerace a jídlo jsou velice důležité. Proto se každý den protahuji a jedenkrát týdně chodíme do sauny. Pak už si jen uvařit něco dobrého. Přeci jen, není vůbec od věci tělo a mysl odměnit za tu každodenní dřinu.

Lukáš Jasenský