A jací jste vy? Aneb férové chování na skalách

Je nás tam venku hodně. Čím dál tím víc. A tak je potřeba se na těch skalách nějak porovnat a chovat se s respektem a pokorou nejen k ostatním lezcům, ale taky k přírodě. A to je v poslední době mezi lidmi nedostatkové zboží.

Lezení totiž není (jen) sport. Spíš životní styl, ve kterém historicky zakořenily hodnoty přátelství a lásky k přírodě. A pokud chceme, aby tyto vyšší principy přetrvaly i dnes a ještě mnohem déle, je dobré přemýšlet nad lezením v trochu širším kontextu, než jen „jdu se zničit na skály, ať mám co vystavit na Facebook“. Do popředí se přitom dostává zodpovědnost – ke zvířatům, rostlinám, životnímu prostředí, ostatním lezcům a vlastně i sobě samým.

Jak jste přijeli pod skály?

Autem? Sami dva? Nebo dokonce každý svým autem? Ale no tak! A to o sobě říkáte, že máte rádi přírodu? Ke skalám se dá přece dopravit i jinak. Možná méně pohodlně, ale o to ohleduplněji k planetě. Funguje hromadná doprava. Jezdí docela často a spolehlivě. A v busech máte dokonce i wifi a nabíječku na telefon. Takže žádné omezení a ještě si po lezení hezky dáchnete.

Nebo můžete vyrazit na kole. I s plným batohem lezeckého vercajku. Zase o tolik větší dřina to není a navíc potrénujete fyzičku na nějaký letní horovýstup. Jen si dejte do těla. Jste lezci, žádné dámičky. Planeta vám poděkuje a vaše svědomí zůstane čisté jak okvětní lístky lilie.

A pokud už teda jedete autem (a samozřejmě v něm sedíte alespoň čtyři), zaparkujte ho na místech, kde je to povolené. Taky byste nechtěli, aby vám před domem den co den kempovala karavana lezců.

Kudy tudy cestička

Je pochopitelné, že si jdete v životě vlastní cestou. Ale tady v přírodě využijte pro cestu ke skalám raději některou z těch vyšlapaných. Aby kytky mohly volně bujet a mravenci si nemuseli po vašem lezení dát druhou směnu na opravu svého letního sídla. To zní fér, ne? Nic co bychom nezvládli.

Co si přinesete…

… to si samozřejmě taky odnesete. Lezci po sobě odpad v přírodě nenechávají. Dokonce ani tu ušpiněnou tejpku, co jste si na závěr lezení slavnostně strhnete z prolezených prstů. Však vy dobře víte, že se to na té zemi nerozloží.

A pokud to na vás přijde, ta velká potřeba, zahrabte ten svůj exkrement do díry. Když se na to po sobě podívate, jistě uznáte, že byste ten pohled nepřáli ani svému největšímu nepříteli. Natož, aby si tím namazal lezečky. Výtvory zahrabat nebo alespoň schovat pod kameny. A pozor – vlhčené ubrousky se v přírodě rozkládají několik set let. Jsou totiž z umělé textilie. Takže toaleťák nebo větvička budou lepší. O dost lepší.

Jo a ještě něco – filtr z cigaretového nedopalku se rozkládá 15 let. Taky nic, co byste chtěli mít u sebe na zahradě. Tak to nenechávejte ani pod skálou.

Nemusíte hned šeptat

Ale bavit se v nějaké normální rovině hlasitosti. Hulákání na skály nepatří. Snad jen když na sebe potřebujete s parťákem houknout dober, zruš nebo jistím. Tady má asi bezpečnost přednost. Vytáhnout z batohu přenostný reproduktor a osolit Bena Cristovao vás asi nenapadne. Ale kdyby náhodou, tak na to rychle zapomeňte. Klid si zaslouží nejen ostatní lezci, ale taky zvířata, která jsou všude kolem vás. Ani je možná nevidíte. Ale jsou tam.

Každá oblast má svá pravidla

Někde se nepoužívá maglajz a jinde zase namají rádi lezení na rybu. To si určuje každý správce oblasti nebo to přímo nařizují zákony o ochraně přírody a na vás je to respektovat. Správci a lidé z místní lezecké komunity se postarali o bezpečné vyjištění skal, vyčistění stěny a udržované nástupy. To všechno jen z lásky k lezení. K tomu místu. Mají-li na oplátku nějaké přání, splňte jim ho.

Tohle je vaše cesta?

Jasný! Byli jste u ní první, vybrali jste si ji, je vaše. Jen lezte! Ale ne, proboha, celý den. Pověsit lano na rybu do cesty a nechat ho tam celé dopoledne s tím, že si ji dáte ještě pětkrát, se nedělá. Podobně s nacvakanými expreskami (pokud nezkoušíte nějaký mega těžký projekt, kde nikoho neomezujete). Ne! Ostatní lezci mají na „vaši“ cestu taky nárok. Nebo co si o tom myslíte?

Pohoda, klídek, tabáček

Lezení je předevší pohoda. Takový ten klid, kdy vypadnete od všech starostí, poklábosíte s parťákem o životě, zabojujete u třetího kruhu a pak se vyzevlíte na vrcholu cesty. Žádný spěch. A stres už vůbec ne. Když něco nevylezete, tak co? Svět se nezboří. Hlavně, že jste venku, dýcháte čerstvý vzduch a kolem sebe máte super lidi. Tak to moc nehroťte a prostě si to užijte. A buďte vděční. Jiní lidé to štěstí, že mohou lézt po skalách, třeba nemají.

Respekt!

O tom to všechno je. Venku na skalách se vracíme tam, kam patříme. Do přírody. Jako lidé jsme její součástí. Nestojíme ani o píď výš. Naopak. Tahle planeta je zatím k našemu počínání docela shovívá, ale většími či menšími náznaky dává najevo, že jsme ji možná zaplevelili až příliš. Dostali jsme se do éry, kterou odborníci nazývají šesté vymírání. Předchozích pět velkých vymírání na Zemi způsobily asteroidy, povodně či globální oteplování. Až tohle šesté má poprvé na svědomí jeden konkrétní živočich – člověk.

Možná tedy nastal čas splácet své dluhy. Proto si vzpomeňte na základní lezecké hodnoty a udělejte něco pro přírodu. Posbírejte odpadky, které tam nechaly čuňata před vámi. Zúčastněte se horolezecké brigády a přidejte ruku k dílu. Když udržíte malou škrabku, udržíte i krompáč. Nerušte zvířata, která zrovna hnízdí. Odpusťe si po lezení třetí pivo a kávičku a pošlete ty peníze neziskovce na záchranu ohrožených druhů.

Lezte a… buďte prospěšní!

Honza Navrátil

Díky cookies můžeme sledovat návštěvnost webu a připravovat obsah, který vás baví. Tady nebo třeba na sociálních sítích. Používáním webu souhlasíte se zpracováním cookies.